VLTAVA - Daniel Landa

Ve vratký bárce mě unáší proud

Sám sebe se ptám, kam sem vlastně chtěl plout

Zvolna se stmívá

Hluboká voda mi odpověď nedá

Pořád se ztrácím a pořád hledám

Měl bych se líp dívat

Proud už sílí, peřej se blíží

Nechci snít, i když oči se mi klíží

Všechno chci vidět tak jasně, jako by byl den

A když se otočím, jsem úplně v šoku

Z vlastní hlavy plný vzteku a lacinýho moku

Vizionářem a sám sobě lhářem jsem utopil svůj sen

Smutný pohled do davu na břehu

Naše čest se v bizardním příběhu

Zoufale zmítá

Šašci se ve vilách opíjí mocí

A já se ptám, jestli po týhle noci

Může ještě svítat?

Růže do uší, hluší lidé netuší

Že dávno hmota zvítězila nad duší

Příští stanice je peklo, i když slíbený byl ráj

Prachy jsou pravda, obsah je forma

A drzá lež je propříště norma

Do mozku vrtá skutečnost krutá, že padl stín na můj kraj

Zavři oči a poslouchej.

Na chvíli tu budu s tebou

Peníze, peníze hýbou světem

Přidej se a pak kulometem

Smíš určovat právo

Musíš si vybrat tu správnou stranu

Souhlasit a jít, nebo dostaneš ránu

Nechtěj myslet hlavou

Můžeme si dopřát výdobytky doby

A do půllitru syčíme slova plná zloby

Jedovatý plivanec se stává důkazem

Ten tohle má a ten má ještě víc!

«A já to chci taky!», se řve z plných plic

Co nás čeká?

Kam nás donese řeka?

Kam kráčí naše zem?

Neboj se, už tě nechci trápit.

Možná to tak bude lepší