Stokrát chválím čas (Sometimes When We Touch) - Karel Gott

Po lávce tvého nártu

Přejdu nejsnáz pláče pout

Na stéble tvého zápěstí

Mohu dál i v bouři plout

Jen v hořkomléčné dráze

Tvých vlasů chtěl bych spát

A máš-li vést mě k zkáze

Tak já ji příjmu rád

A stokrát chválím čas

Kdy vcházím do tvých řas

Každý záhyb tvůj i vlas já znám

A kdyby náhle blesk tu sjel

Srdce spálil na uhel

Tak byl bych šťasten

Že jsem lásku měl a mám

Jak terče střelnic na poutích

Jsou ta souhvězdí tvých pih

A máš tak svůdná zákoutí

Jež neznat byl by hřích

V tvých nástrahách jak v Séně

Se topím dál a dál

A znám tě stále méně

A já bych rád Tě znal

A stokrát chválím čas

Kdy vcházím do tvých řas

Každý záhyb tvůj i vlas já znám

A kdyby náhle blesk tu sjel

Srdce spálil na uhel

Tak byl bych šťasten

Že jsem lásku měl a mám

Ač ráno sám jsem v dálce

Ta hořkost má je táž

Na mráčky píšu palcem

Co dávno, dávno znáš

Že stokrát chválím čas

Kdy vcházím do tvých řas

Každý záhyb tvůj i vlas já znám

A kdyby náhle blesk tu sjel

Srdce spálil na uhel

Tak byl bych šťasten

Že jsem lásku měl a mám