Podivná ruleta - Karel Kryl

V studené parádě kožených křesel,

kožených křesel, kožených křesel

sešli se k poradě výrobci hesel,

výrobci hesel, výrobci hesel,

mnohé, co hrozilo, pozbylo punce,

za okny mrazilo srpnové slunce

a křičelo na lidi «pamatuj!»,

a křičelo na lidi «pamatuj!»

Pod hnědí sieny sežehlých trámů

sežehlých trámů, sežehlých trámů

hleděly hyeny na věže chrámů,

na věže chrámů, na věže chrámů,

v ulici trpěly pahýly stromů,

hleděly na střely v průčelích domů

a křičely na lidi «pamatuj!»,

a křičely na lidi «pamatuj!»

Recitál: Jen najatý přístěnek zapadal prachem,

jen pavouci v síti a trpký pach klihu,

a embrya myšlenek chvěla se strachem,

kéž nemusí žíti, kéž nemusí z lihu!

V zelené zahradě slyšel jsem trávu,

slyšel jsem trávu, slyšel jsem trávu,

mluvila o zradě, o pěstním právu,

o pěstním právu, o pěstním právu,

mluvila o mužích s tvářemi šelem,

mluvila o růžích nad dívčím čelem,

jež křičely na lidi «pamatuj!»,

jež křičely na lidi «pamatuj!»

Před sebou muletu, vládci se smáli,

vládci se smáli, vládci se smáli,

podivnou ruletu s pistolí hráli,

s pistolí hráli, s pistolí hráli.

Recitál: Minulo září, a ulicí chodí

jen milion tváří - těch zbloudilých lodí,

a žádná z nich neslyší «pamatuj!»,

a žádná z nich neslyší «pamatuj!""Pamatuj!»