Markétce - Tomas Klus, Janáčkova filharmonie Ostrava, Cílová skupina

Kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy nás přátelé

odsoudili a hnali před popravčí čety

Kolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu já nikdy odvahu

neměl bych přiznal svou vinu

Kolikrát Markétko mával jsem Tobě

To ty jsi odteďka má poslední oběť

To s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce

A zůstanou v Tvém těle

Jak tóny neznělé

Při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernosti

Čas žere hodinám ručičky a vyplivuje kosti

Rány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hosty

Otevřu soukromý lazaret své Sebelítosti

Kolikrát Markétko hrával jsem Tobě

To ty jsi odteďka má poslední oběť

To s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce

A zůstanou v Tvém těle

Jak bytosti oněmělé

Za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmoru

A není větší lež než pravda o nás dvou

Snažím se obelstít Lásku — potvoru

Aby mě nechala vznést se za tebou

Kolikrát Markétko psával jsem Tobě

Tolikrát Markétko čekal jsem na odpověď

Ty se však miluješ s anděly v kráterech měsíce

A tam mé tóny nedozněly

A já zůstal necelý

Kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy jimž pod

gilotinou se zalíbilo